PAPRIKA UZENÁ – koření

Mletá paprika s uzenou chutí do gulášů, marinád, polévek a pomazánek.

Uzená paprika přinese do kuchyně kouřovou vůni, i když venku není počasí na posezení u grilu. V troubě se pečou brambory, na stole čeká miska dipu a červené koření propojí obojí jedním výrazným tónem. Její kouzlo se dobře ukáže i v zeleninovém jídle připraveném z několika obyčejných surovin.

Jak využít v kuchyni

Uzenou papriku zkuste v guláši z fazolí nebo na pečených bramborách, kterým dodá kouřovou notu. V marinádě na kuře ji nejprve promíchejte s olejem; při opékání ji nenechte připálit.

Uzenou paprikou lze ochutit i domácí hummus nebo jogurtový dip k pečené zelenině. Kouřový tón dobře funguje se sladší paprikou, ale při větším množství může převládnout.

Historie a původ

Uzená paprika spojuje dvě zdánlivě vzdálené cesty: putování paprik z Ameriky do Evropy a starý způsob uchovávání potravin pomocí kouře. Papriky dorazily do Evropy po zámořských výpravách na konci 15. století. V některých oblastech Španělska se potom začaly sušit nad pomalu hořícím dřevem. Právě tehdy získala mletá paprika onu charakteristickou kouřovou vůni, kterou obyčejné sušení na vzduchu nevytvoří.

Proslulá je zejména španělská oblast La Vera, kde tradiční uzenou papriku vyrábějí za pomoci kouře z dubového dřeva. Je to příběh určitého regionálního způsobu výroby; uzenou papriku jako druh koření lze ovšem připravovat i jinde. Dnes její vůně míří od španělských jídel až k našim fazolím, bramborám a marinádám.

Tradice a duchovní symbolika

Tady se starý zvyk neodehrává v chrámu, ale u ohně. Sušení paprik nad dřevem připomíná podzimní sklizeň, práci hospodářů a trpělivost, s jakou se zásoby připravovaly na další měsíce. Kouř býval součástí každodenního života dávno předtím, než jsme jeho chuť začali hledat v kořence.

Uzená paprika tak vypráví hlavně o lidském umění uchovat vůni určitého místa a způsobu práce. Její sytá barva i vůně patří ke kuchyňským tradicím, které se předávají spolu s recepty.

Vůně, chuť a smyslový prožitek

Už po otevření sáčku ucítíte vedle paprikové sladkosti výrazný kouřový tón. V horkém oleji se rychle rozvine, v rajčatové omáčce získá jemnější podobu a na pečených bramborách připomene jídlo připravené nad ohněm.

Zkuste malou špetku rozmíchat v bílém jogurtu a druhou přidat do teplých fazolí. Stejné koření se v chladném dipu a teplém jídle projeví odlišně. Při opékání ho nenechte zhořknout na přepáleném tuku.

Botanická zajímavost

Kořeninové papriky pocházejí převážně z rostlin druhu Capsicum annuum, které patří do čeledi lilkovitých. To, co dává uzené paprice její zvláštní charakter, však není jiný botanický druh, ale zejména způsob sušení zralých červených plodů a následné mletí. Červenou barvu vytvářejí přírodní rostlinné pigmenty zvané karotenoidy.

Kouřová vůně u domácího stolu

Část pečených brambor ochuťte uzenou paprikou rozmíchanou v troše oleje a část nechte jen se solí. K oběma nabídněte jemný jogurtový dip. Nejprve ochutnejte bramboru samotnou, potom s dipem. Kouřový tón tak dostane dva různé protějšky a snadno poznáte, jak výrazný vám vyhovuje.

Složení

paprika uzená

Skladování

Uchovávejte v suchu a temnu, v dobře uzavřeném obalu.