MAJORÁNKA – koření

Aromatická majoránka do bramboračky, luštěnin i mletého masa.

Majoránka zavoní už v dlani, když ji před přidáním do hrnce lehce promnete. V té chvíli se může vybavit bramboračka, pekáč bramboráků nebo polévka nalévaná do hlubokých talířů. Její bylinná vůně má v domácí kuchyni pevné místo a nejlépe vyzní tam, kde ji doprovází pár dobře známých surovin.

Jak využít v kuchyni

Majoránku promněte mezi prsty těsně před přidáním do bramboračky nebo bramborákového těsta. V luštěninových pokrmech jí často stačí malé množství až ke konci vaření.

Pro výraznější vůni ji přidejte těsně před dokončením bramboračky. U bramboráků se zase vyplatí vmíchat ji až po nastrouhání a vymačkání brambor.

Historie a původ

Majoránka bývala doma ve středomořských zahradách dávno předtím, než se usadila v našich bramboračkách. Její jemné lístky znali v antickém světě a ve středověké Evropě se objevovala také v kaších, dušených pokrmech či pečivu. Přitom jde o bylinu, která je na pohled docela nenápadná: drobné listy, světlé květy a vůně, která se naplno projeví až mezi prsty.

U nás si majoránka našla mimořádně pevné místo. Patří do bramborové polévky, bramboráků, luštěnin i tradičních masových jídel. Je to hezký příklad rostliny, která kdysi přišla z teplejších krajů a časem se stala chutí domácí kuchyně.

Tradice a duchovní symbolika

Ve starověkých středomořských představách se majoránka a příbuzné aromatické byliny rodu Origanum spojovaly s radostí a svatebními slavnostmi. V řeckých a římských vyprávěních měly vonné věnce připomínat štěstí novomanželů. Staré příběhy přitom často nerozlišovaly dnešní majoránku a oregano tak přesně, jak je rozlišujeme v kořenkách.

Majoránka se ale krásně zabydlela i v méně slavnostním světě. V české kuchyni je její vůně spojená s hrncem na sporáku, zástěrou po babičce a okamžikem, kdy se uvařená polévka chystá na stůl. Také to je druh rodinné tradice, i když se o ní nepíší báje.

Vůně, chuť a smyslový prožitek

Majoránka má jemně nasládlou, bylinnou vůni s teple kořenitým podtónem. Nejlépe ji poznáte, když trochu sušených lístků promnete mezi dlaněmi. Vůně se okamžitě otevře a v teplém jídle pak působí měkčeji než samotná suchá bylina.

Stačí malé množství. V bramboračce se krásně spojí s česnekem a kmínem; v bramboráku doprovodí opečené okraje. Přidávejte ji spíš ke konci vaření, aby vynikla její osobitá vůně.

Botanická zajímavost

Majoránka zahradní (Origanum majorana) je příbuzná oreganu, tymiánu i mátě a patří do čeledi hluchavkovitých. Pochází z východního Středomoří, zejména z oblasti Kypru a přilehlé části Malé Asie. Má drobné, jemně chlupaté listy. Na rozdíl od výraznějšího oregana bývá její chuť měkčí a zaoblenější.

Majoránka mezi prsty

Před dokončením bramboračky odeberte lžíci polévky a ochutnejte ji. Potom promněte trochu majoránky, přidejte ji do hrnce a nechte krátce propojit s jídlem. Ochutnejte znovu. Tenhle malý zvyk ukáže, jak výrazně se může změnit vůně hotového pokrmu po poslední špetce bylinky.

Složení

majoránka

Skladování

Uchovávejte v suchu a temnu, v dobře uzavřeném obalu.