PÓREK SUŠENÝ SMĚS – koření

Sušený pórek, směs bílých a zelených kroužků do polévek, omáček a zeleninových jídel.

Bílé a zelené kroužky pórku dodají polévce barvu i jemnou cibulovou chuť. Pod pokličkou postupně změknou a propojí se s bramborami, máslem nebo vývarem. Jejich místo je v jednoduchém vaření, při kterém se ze zásob připraví něco teplého do hluboké misky a vedle se položí čerstvý krajíc chleba.

Jak využít v kuchyni

Sušený pórek se hodí do krémové polévky, zeleninového vývaru nebo rýže. Kroužky vložte během vaření, aby zcela změkly, nebo je předem krátce namočte.

Do husté bramborové polévky přidejte pórek během varu. Když ho chcete do pomazánky, nechte jej nejdřív zvláčnět v malém množství vody.

Historie a původ

Pórek je jednou z těch zelenin, které se v evropské kuchyni zabydlely tak důkladně, až zapomínáme na jejich dlouhou historii. Pěstoval se už ve starověkém Středomoří a díky jemnější cibulové chuti našel své místo v polévkách, zeleninových základech i pečených pokrmech. Zůstává příbuzným cibule a česneku, ale chuťově si jde vlastní, klidnější cestou.

Sušený pórek zachovává kousky bílých i zelených částí rostliny. Není to jen zásoba do spíže: připomíná způsob vaření, při němž se šetrně zužitkovaly různé části sklizené zeleniny. Kdo někdy připravoval vývar ze zeleninových odřezků, dobře ví, jakou chuť může dodat nenápadný kousek pórku, který by jinak zůstal stranou.

Tradice a duchovní symbolika

Pórek má v Evropě jedno nečekané kulturní postavení: stal se národním symbolem Walesu. Na svátek svatého Davida, který připadá na 1. března, se tradičně nosí pórek nebo narcis jako znamení velšské identity. Podle jedné z legend si velšští bojovníci připevňovali pórek na výstroj, aby se v bitvě odlišili od nepřátel. Je to působivý příběh, jeho přesný původ ale zůstává nejistý.

O velšském zvyku se zmiňuje i Shakespeare ve hře Jindřich V. Zelenina, která jinde prostě patří do polévky, se zde proměnila ve znak příslušnosti k zemi a její historii. Málokterá běžná kuchyňská surovina se může pochlubit tak výraznou symbolickou rolí.

Vůně, chuť a smyslový prožitek

Pórek má jemnou cibulovou vůni, ale obvykle nepůsobí tak ostře jako čerstvá cibule. Bílá část bývá chuťově měkčí a lehce nasládlá, zatímco zelené listy přinášejí výraznější rostlinný tón. Ve směsi sušených kroužků se oba charaktery doplňují.

Při vaření se suché kousky postupně napijí tekutinou, změknou a předají svou chuť vývaru, omáčce nebo rýži. Nechte pár kroužků chvíli v horké vodě a přivoňte k nim před a po změknutí. Z obyčejné sušené zeleniny se rázem vrátí známá vůně kuchyně, v níž se právě připravuje polévka.

Botanická zajímavost

Pórek náleží k druhu Allium ampeloprasum a patří do rodu česnek, společně s cibulí, pažitkou a česnekem kuchyňským. Jeho dlouhá světlá část není pravý dřevnatý stonek: tvoří ji pevně přiložené listové pochvy, které se při růstu vrství nad sebou.

Proto se využívá nejen bílá spodní část, ale i kusy zelených listů. Právě ty tvoří barevnou směs v sušeném pórku. Při sušení se z rostliny odstraní většina vody, ale charakteristické cibulové aroma zůstává v koncentrovanější podobě. V hrnci pak stačí několik minut, aby se jeho vůně opět rozvinula.

Dvě podoby pórkové polévky

Pórek uvařte s bramborami do úplného změknutí. Polovinu polévky nechte s kousky, druhou rozmixujte na krém. Obě ochutnejte nejprve bez dalších přísad a potom třeba s opečeným pečivem. Stejné suroviny nabídnou dva různé zážitky a snadno si vyberete podobu, ke které se budete rádi vracet.

Složení

pórek sušený směs

Skladování

Uchovávejte v suchu a temnu, v dobře uzavřeném obalu.