KŘEN MLETÝ – koření

Sušený mletý křen pro výrazné dochucení omáček, pomazánek a pokrmů k masu.

Křen má chuť, která si na talíři snadno řekne o pozornost. V pomazánce nebo studené omáčce doprovodí pečivo, zeleninu i maso a z obyčejného sousta udělá výraznější setkání. V sušené mleté podobě nabízí možnost připravit si jen malou dávku přesně pro chvíli, kdy se u stolu objeví chuť na něco ostřejšího.

Jak využít v kuchyni

Mletý křen nejprve krátce zvláčněte v troše vody nebo ho přímo vmíchejte do studené pomazánky. Můžete jej zkusit také do křenové omáčky k vařenému masu.

Do studeného dipu se hodí kombinace křenu, jogurtu a trochy citronu. Množství upravujte postupně, protože štiplavost je výrazná.

Historie a původ

Křen není žádný exotický cestovatel z dalekých ostrovů. Jeho příběh patří k evropským zahradám, studeným sklepům a zimním spižírnám. Silný kořen se uchovával přes chladné měsíce, kdy čerstvých bylin ubývalo. Na venkovském stole se pak objevil nastrouhaný vedle vařeného masa, uzeného nebo velikonočních pokrmů. Pěstování křenu má dlouhou tradici zejména ve střední a východní Evropě.

Čerstvý křen se musel oloupat a nastrouhat, což byla práce, při níž leckomu vyhrkly slzy. Sušený mletý křen přináší známou chuť v jiné podobě: v suchém stavu je nenápadný, ale po zvlhčení se jeho ostrý charakter znovu připomene. Je to koření spojené spíš s poctivou domácí kuchyní než s nádhernými obchodnickými legendami.

Tradice a duchovní symbolika

Zvláštní místo získal křen v některých židovských velikonočních zvycích. Při sederové večeři na svátek Pesach se jí maror, tedy hořké byliny připomínající hořkost egyptského otroctví. V mnoha aškenázských rodinách se k tomuto účelu tradičně používá právě křen. Jeho štiplavost tak na slavnostním stole nese příběh, který nesouvisí s chutí večeře, ale s pamětí a předáváním rodinné tradice.

V českých domácnostech měl křen jinou, stejně známou úlohu. Patřil k vařenému hovězímu, šunce, zabijačkovým pokrmům a svátečnímu stolování. Dvě odlišné tradice, jedna rostlina: v obou případech připomíná chuť, kterou si člověk zapamatuje.

Vůně, chuť a smyslový prožitek

Křen je mistr překvapení. Jeho ostrost není jako dlouho doznívající pálivost chilli. Přichází prudce, vystoupí do nosu a zase poměrně rychle odezní. Smetana, tvaroh nebo jablko ji dokážou zjemnit a dát jí kulatější podobu.

Zkuste zvlhčit špetku sušeného křenu a teprve potom ji přidat do malé porce pomazánky. Přivoňte nejprve k samotnému suchému koření a pak k hotové směsi. Právě ten rozdíl ukazuje, proč se křen v kuchyni používá jinak než pepř či paprika.

Botanická zajímavost

Křen selský (Armoracia rusticana) patří do čeledi brukvovitých, stejně jako hořčice, zelí a ředkvičky. Ostrá vůně se rozvíjí při porušení rostlinných pletiv, když enzymy působí na přirozeně obsažené sirné sloučeniny. Zásobním orgánem rostliny je mohutný kořen. Křen se snadno rozrůstá z kořenových oddělků, takže jednou vysazený může na vhodném místě vydržet velmi dlouho.

Křenový doprovod podle vlastní chuti

Trochu mletého křenu nechte zvláčnět v malém množství vody a poté ho vmíchejte do tvarohu nebo zakysané smetany. Před dalším přidáním ochutnejte na chlebu či vařené bramboře. Hotovou pomazánku ponechte v chladu do podávání. Jemný základ usnadní hledání míry mezi krémovou a výrazně křenovou chutí.

Složení

křen mletý

Skladování

Uchovávejte v suchu a temnu, v dobře uzavřeném obalu.