SATUREJKA – koření

Sušená saturejka s peprnou bylinnou chutí do fazolí, dalších luštěnin, brambor i zeleniny.

Hrnec fazolí může být příjemně prosté jídlo: cibule, zelenina, kousek chleba a bylina, která všechno chuťově doprovodí. Saturejka k takové scéně patří svou výraznou, lehce peprnou vůní. Je zajímavá i pro toho, kdo ji zatím zná jen jako součást směsi. V jednoduchém pokrmu může konečně dostat vlastní hlas.

Jak využít v kuchyni

Saturejka se výborně hodí k fazolím nebo čočce, kde doplňuje česnek a majoránku. Zkuste ji i na pečené brambory; nejprve menší dávku, protože je aromatická.

Saturejka je zajímavá i v dušeném zelí nebo ve fazolové pomazánce. K výrazné luštěninové chuti často postačí pouze menší špetka.

Historie a původ

Vůně saturejky patří k evropské kuchyni mnohem déle než většina dnešních kuchařských knih. Ve Středomoří ji znali už staří Řekové a Římané. Dochované zprávy vyprávějí o jejím použití při dochucování omáček, nakládaných pokrmů i octa. Byla to prostá zahradní bylina, kterou nebylo nutné dovážet přes půl světa – stačilo jí slunné místo u domu.

Ve středověku si našla cestu do klášterních zahrad. Benediktinský básník Walahfrid Strabo ji zahrnul do svého díla Hortulus, v němž popsal rostliny klášterního záhonu. Později získala v německy mluvících zemích výmluvné jméno Bohnenkraut, doslova „fazolová bylina“. Tohle pojmenování se zachovalo, protože saturejka měla a dodnes má v kuchyni místo právě vedle fazolí a dalších luštěnin.

Tradice a duchovní symbolika

Klášterní zahrady nebyly jen místem, odkud se nosily bylinky do hrnce. Ve středověku představovaly také prostor pořádku, pravidelné práce a rozjímání. Saturejka v nich stála vedle mnohem známějších rostlin – nenápadná připomínka toho, že každodenní péče o zahradu patří k životu stejně jako slavnostní chvíle.

V domácnostech se její příběh odehrával spíše u rodinného stolu než při velkých obřadech. Představte si hrnec pomalu vařených fazolí, krajíc chleba a vůni byliny, kterou hospodyně znala z vlastní zahrady. Právě v takové jednoduchosti má saturejka své zvláštní kouzlo.

Vůně, chuť a smyslový prožitek

Saturejka je lehce peprná, bylinná a trochu připomíná tymián, přesto má vlastní jasně rozpoznatelný tón. Suché lístky se při promnutí mezi prsty rychle rozvoní. Ve fazolové polévce nepřehluší ostatní suroviny; spíš jim dodají příjemně kořeněné pozadí.

Pokud ji znáte jen ze směsí, zkuste jednou přidat samotnou saturejku do čočky nebo na pečené brambory. Rázem poznáte, za kterou část známé vůně odpovídá právě ona.

Botanická zajímavost

Saturejky patří do čeledi hluchavkovitých, stejně jako máta a tymián. V kuchyni se používá zejména jednoletá saturejka zahradní (Satureja hortensis) a vytrvalá saturejka horská (Satureja montana). Mají drobné listy a nenápadné květy, ale zato výrazně aromatické nadzemní části. Vůně se ukrývá v silicích vytvářených rostlinou.

Fazole s jednou hlavní bylinkou

Do fazolové polévky přidejte trochu saturejky a při prvním pokusu omezte ostatní výrazné koření. Ochutnejte ji nejprve ze lžíce a potom s krajícem chleba. Pokud vám bylinný tón vyhovuje, příště ji vyzkoušejte také na pečených bramborách. Snadno si tak najdete dvě různé podoby téže bylinky.

Složení

saturejka

Skladování

Uchovávejte v suchu a temnu, v dobře uzavřeném obalu.